Teplice lázeňské statutární město, ležící 15 km západně od Ústí nad Labem v široké kotlině mezi Krušnými horami a Českým středohořím. Teplice mají okolo 50 tisíc obyvatel a jsou známé jako lázeňské město. Do druhé světové války se městu pro jeho vysokou kulturní úroveň i klasickou architekturu přezdívalo „Malá Paříž“.
Archeologické vykopávky dosvědčují, že na území města sídlili pravěcí lovci před 10–40 tisíci roky. Ve 4. století př. n. l. zde sídlili Keltové a po nich germánské kmeny Markomanů a Kvádů.
Termální prameny zde byly podle Hájkovy kroniky objeveny roku 762, ale první důvěryhodná zmínka o části města Trnovany pochází z roku 1057, další pak z konce 12. století. V blízkosti starší slovanské vesnice založila kolem roku 1160 královna Judita, manželka Vladislava II., klášter benediktinek. Po zhruba stovce let vzniká opevněné gotické město na obdélném půdoryse.
Vrchnost se v Teplicích často střídala, na místě kláštera vznikl renesanční zámek a dále se rozvíjelo lázeňství. Poslední český majitel Teplic, Vilém Vchynský ze Vchynic, byl zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v únoru 1634 v Chebu. Panství bylo zkonfiskováno císařem a věnováno Janovi z Aldringenu. Ten umřel za záhadných okolností ještě téhož roku, dříve než panství spatřil. Panství zdědila Janova sestra, která jej věnem přinesla Jeronýmu Clarymu. Po třicetileté válce bylo vybité obyvatelstvo Teplic doplňováno přísunem německých kolonistů. Z roku 1680 pocházejí první seznamy lázeňských hostů, nejstarší u nás. V 18. století se rozvíjel průmysl: po roce 1742 vznikly v okolí Teplic první hnědouhelné doly a vzkvétala také výroba punčoch. Převážně dřevěné Teplice podlehly z větší části požáru v roce 1793, obnovovány byly již v klasicistním slohu.
V roce 1812 se v Zámecké zahradě setkali Ludwig van Beethoven s Johannem Wolfgangem Goethem.
.
V roce 1938 byly Teplice připojeny jakožto součást Sudet k Třetí říši. Po druhé světové válce byla naprostá většina Němců z této oblasti odsunuta a poté se do téměř vylidněného města postupně z vnitrozemí přistěhovávali Češi, ale také Slováci, Maďaři, Ukrajinci, Rusíni, Poláci a Romové.
Kromě řady lázeňských budov (Císařské Lázně, Lázeňský dům Beethoven, Kamenné lázně a další) je v Teplicích k vidění mnoho pamětihodností. Děkanský kostel sv. Jana Křtitele, který stojí v dolní části Zámeckého náměstí, na stejném náměstí stojí i kostel Povýšení svatého Kříže, který od roku 1950 slouží jako pravoslavný kostel, kostel Prokopa Holého na křižovatce ulic Chelčického a Českobratrské, kaple Povýšení svatého kříže v Havlíčkových sadech, kostel sv. Alžběty v Šanově a kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Trnovanech. Za pozornost jistě stojí Teplický zámek, rozlehlý komplex budov, uspořádaný do pěti křídel s nádvořím otevřeným do zámeckého parku (v zámku dnes sídlí především muzeum s pozoruhodnou sbírkou soch) a nebo hrad na Doubravské hoře se šesti baštami a příkopem z let 1478–1486, roku 1644 pobořený a opravený koncem 19. století. Ve městě je k vidění řada barokních soch, kašny, na Zámeckém náměstí stojí Sloup Nejsvětější Trojice (Matyáš Bernard Braun).
Věděli jste, že… Teplice mají své významné místo v Evropských dějinách? V roce 1813 se tady sešli panovníci Rakouska, Pruska a Ruska a podepsali dohodu proti Napoleonovi.
Vzdálenost: 25,1 kilometrů
Napište komentář