Litoměřice jsou krásné město na soutoku Labe a Ohře v severních Čechách.
Příhodná poloha místa na soutoku dvou řek lákala k trvalému osídlení již od mladší doby kamenné. Nejdříve se tu usídlili Keltové, které postupně vytlačili Germáni a v 6. století n.l. pak přišli slovanští osadníci. V průběhu 9. a 10. století se celá oblast stala součástí rodícího se raně feudálního státu Přemyslovců, kteří zde vybudovali mocný hrad, v jehož předhradí byla v roce 1057 založena litoměřická kapitula. Kolem tohoto jádra se od 10. do 12. století vytvářela rozsáhlá sídelní aglomerace, která již na počátku 13. století představovala významné středisko politického, kulturního a hospodářského života. Vznik královského města spadá mezi roky 1219 a 1228, přesněji ho datovat nelze.
Za panování Lucemburků zaznamenalo město velký rozmach, rozrostlo se a také zbohatlo, a to zejména díky monopolnímu postavení v dálkové obchodě (tzv. právo skladu). Velký význam pro rozvoj města mělo i tzv. mílové právo, které zajišťovalo monopol na řemeslnou výrobu. Během husitských válek měla ve městě zprvu navrch katolická strana, posléze se město připojilo k pražskému svazu husitských měst a postupná radikalizace vedla k tomu, že nakonec stály zdejší oddíly na straně Prokopa Holého v bitvě u Lipan. Dlouhodobým výsledkem válek bylo oslabení pozice katolické církve a vzrůst významu městského stavu. Litoměřice se staly nejvýznamnějším městem českého severu.
V roce 1618 se Litoměřice připojily k protihabsburskému odboji a porážka stavovské armády na Bílé hoře o dva roky později tak znamenala zlom ve vývoji města. Město musely opustit stovky nekatolických rodin a měšťané byli násilím obráceni na katolickou víru. Další rány městu přinesla třicetiletá válka. V průběhu 17. a 18. století se vlivem přílivu německého obyvatelstva postupně měnilo národnostní složení a Litoměřice se začaly poněmčovat. Pro význam města bylo důležité, že zůstalo sídlem krajských úřadů a charakter města jako střediska byl ještě posílen vznikem biskupství. Začátkem 19. století se celé město mění tím, že byly zbourány městské brány a části hradeb. Následně vznikají nové ulici s činžovními domy, rozvíjí se průmysl, zejména potravinářský, do města se dostala železnice. Město má však jen o málo víc než 6.000 obyvatel a jeho význam značně poklesl zrušením krajského úřadu. Zůstává však významným kulturním centrem.
Po vyhlášení československé nezávislosti v roce 1918 se město připojilo k nově vzniklému vzbouřeneckému státnímu útvaru Německé Čechy (Deutschböhmen). Litoměřice byly posledním městem, které se vzdalo československým armádám, a to až 27. prosince 1918. Německá národnost mezi obyvatelstvem dále převažovala a v průběhu třicátých let docházelo k postupné radikalizaci, podporované nacistickým Německem. Neblahý vývoj vyvrcholil koncem září 1938 mnichovským diktátem, na základě kterého byly Litoměřice přičleněny k Hitlerově Velkoněmecké říši. V průběhu druhé světové války vybudovali nacisté ve svazích vrchu Bídnice nad městem podzemní továrnu zvanou Richard. U továrny byla zřízena i pobočka koncentračního tábora Flossenburg.
Bezprostředně po osvobození republiky došlo na základě mezinárodních dohod k odsunu německého obyvatelstva a město bylo postupně znovuosídlováno českým obyvatelstvem přicházejícím hlavně z Poohří.
S Litoměřicemi je různým způsobem spojena celá řada významných osobností, mimo jiné spisovatel Pavel Stránský (1583 - 1657), spisovatel a jazykovědec Josef Jungmann (1773 - 1847), kardinál Štěpán Trochta (1905 - 1974), z moderní doby pak komik Felix Holzmann (1921 - 2002) nebo herec Jan Skopeček (1925). Nejčastěji je ale s Litoměřicemi spojován básník Karel Hynek Mácha, a to přesto, že ve městě pobyl velmi krátce. Do Litoměřic přišel v druhé polovině září 1836, aby zde pracoval jako advokátní koncipient. Kolem 20. října onemocněl a 6. listopadu 1836 zemřel. Byl pohřben v Litoměřicích. V říjnu 1938 pak byly básníkovy ostatky exhumovány a převezeny do Prahy.
Co je možné ve městě vidět?
Pozoruhodné je Mírové náměstí, na kterém stojí celá řada architektonicky cenných domů, mimo jiné bývalá radnice ve stylu saské renesance, renesanční Dům Kalich se zvláštní vyhlídkovou terasou, renesanční dům Černý orel, barokní dům U Pěti panen, v rohu náměstí stojí barokní kostel Všech svatých a u něho stojící gotická městská věž. Z Mírového náměstí je přístupné i litoměřické podzemí. Za návštěvu jistě stojí Vlastivědné muzeum s expozicí k dějinám města a celého Litoměřicka a Severočeská galerie výtvarného umění se stálou expozicí naivního malířství a pravidelnými výstavami českých i zahraničních umělců. Součástí galerie je i Muzeum litoměřické diecéze. Nedaleko náměstí stojí barokní kostel Zvěstování Panny Marie a v jeho blízkosti rovněž barokní budova jezuitského semináře a koleje, dominikánský klášter a s ním spojený barokní kostel svatého Jakuba, kapucínský kostel svaté Ludmily nebo kostel svatého Vojtěcha. Vinařské tradice města připomíná gotický hrad s interaktivní expozicí českého vinařství. Empírová budova Městského divadla patří mezi naše první kamenná divadla. Na Dómském pahorku stojí barokní Katedrála svatého Štěpána s novobarokní věží, biskupská rezidence a kanovnické domy. Na východním úbočí Dómského pahorku v Máchově ulici stojí pamětní světnička K. H. Máchy.
Věděli jste, že… z obce Pokratice, dnes součásti Litoměřic, pochází legendární český loupežník Václav Babinský? Narodil se zde 20. srpna 1796.
Vzdálenost: 16,5 kilometrů
https://cs.wikipedia.org/wiki/Litoměřice
Napište komentář