Klášter Osek je donedávna fungující cisterciácký klášter v Oseku pod Krušnými horami.
Zakladatelem kláštera byl jistý Milhošť, který ke konci 12. století oslovil bavorský klášter Waldsassen a mnichům nabídl statek Mašťov. Po šesti letech však Milhošť nešťastné mnichy z Mašťova zase vyhnal a vyhnancům poskytl azyl Slávek z rodu Hrabišiců a cca roku 1198 je usadil ve svém Oseku. Postupem času Slávkovi potomci Osek zcela přenechali mnišskému řádu a přestěhovali se na nově vybudovaný hrad Rýzmburk. Ochranu oseckému klášteru přislíbil i sám panovník Přemysl Otakar I. a papež Inocenc III.
V průběhu 13. století byl klášter opakovaně vypleněn, ale za vlády krále Václava II. nastalo naopak období hospodářské prosperity a míru. Král Jan Lucemburský pak učinil osecký klášter klášterem královským a tak se cisterciákům dařilo až do husitských válek zachovat majetek a klid na svém území.
V červenci roku 1421 husitská vojska Pražanů klášter dobyla a vypálila. Mniši naštěstí situaci předvídali a včas vyhledali útočiště v míšeňském klášteře Altzella. Cisterciáci se sice do kláštera zhruba v polovině 15. století vrátili, ale šlo o období permanentních problémů, které se stupňovaly. V roce 1580 bylo dokonce papežem zrušeno osecké opatství a jeho majetek přešel do správy pražské arcibiskupské konsistoře. Osečtí mniši byli nuceni odejít na Zbraslav.
K obnově klášterního života v Oseku došlo až v roce 1626. Následovala léta spokojenosti, velkorysá přestavba areálu, došlo k rozšiřování klášterních sbírek a členové konventu byli podporováni ve vědecké práci. Byla dokonce obnovena klášterní nemocnice. Příznivý stav trval až do druhé světové války.
Po druhé světové válce byli cisterciáci, většinou německé národnosti, postupně odsunuti do Německa a na základě dohody cisterciáků a diecéze byli do oseckého kláštera v roce 1946 povoláni salesiáni. V roce 1950 pak jejich činnost v Oseku z důvodu zákazu (Akce K) skončila a v klášteru byl zřízen internační tábor pro řeholníky. Později zde byl zřízen charitní domov pro řeholní sestry. Sestry zde ještě v 90. letech chvíli žily, ač do kláštera se již vrátili opět cisterciáci.
Po roce 1990 se začalo s obnovou cisterciáckého působení v klášteře. Postupně se zde vystřídalo několik řeholníků a řeholních kandidátů. V současné době však v klášteře mnišská komunita není, funguje pouze společenství oblátů kláštera. Na přelomu let 2013/2014 byl klášter svěřen řádem do užívání litoměřické diecéze s tím, že se do něj mohou mniši kdykoliv vrátit.
Turisté si mohou prohlédnout klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, křížovou chodbu, rajský dvůr a starý konvent s kapitulní síní.
Věděli jste, že… osecký klášter dlouho ukrýval vzácnou relikvii? V roce 1260 získal Boreš z Rýmburka pro klášter prst svatého Jana Křtitele. Dnes je tato relikvie ovšem považována za ztracenou.
Vzdálenost: 30,2 kilometrů
Napište komentář