Vyjíždíme branou penzionu a dáváme se vpravo směr Vlastislav. Zde je naše první zastávka. V krajině dominuje bílá věž zříceniny hradu Skalka, která nám v závěru trasy poslouží jako orientační bod. Nasedáme na kola a vyjíždíme do prudšího kopce, který se ale v první zatáčce srovná. Na první křižovatce zatáčíme vpravo a míříme na obec Sutom. No a máme tu první remcání, začíná totiž 12% stoupání, které se docela táhne. Překonáme první nepříjemný kopec a v půlce obce Sutom odbočíme vpravo. Opouštíme silnici a najíždíme na cestu, která vede podél zříceniny hradu Košťálov. Zde je k dispozici zastřešené odpočívadlo. Tady jsme si malinko odfrkli a pustili se úžasným 4 km sjezdem. Asfaltka končí, my vyjíždíme z lesa a proti nám se tyčí zajímavý kopec jménem Lovoš.
Odbočíme vlevo a vydáme se po místní komunikaci směrem k obci Bílinka, kde musíme přejet dálnici D8. Přijíždíme na polní parkoviště před Opárnem. Za ním vjíždíme do lesa a dále po žluté lesem až k rozcestí Pod Lovošem. Cesta je široká, pevná a mírně stoupá - žádné drama ;). Pro ostřílené bajkery se nabízí příležitost vyšlápnout si po modré až na vrchol Lovoše, dát si postřižinské pivo a rozhlédnout se po okolí (ten rozhled je k nezaplacení), ale my se chystáme na svůj první terénní sjezd. Sjezd není komplikovaný, jen to chce nějaké zkušenosti, čas od času je to strmější, kamenité a sem tam nějaký ten kořen.
Přijíždíme na další rozcestí. Tady nám člen týmu prozradil, že si při sjezdu udělal čas a podíval se letmo před řidítka. Vše bylo v pořádku, tak se nezdržoval, naskočil a pokračoval v užívání si dalších kořenů a kamenů - poznámka redakce - pro majitele širokého úchopu - Pozor na stromy, některé si rostou drze blízko sebe :) Dále se pouštíme cestou vpravo a jedeme na obec Lhotka nad Labem. Sjezd je tady mírnější, široký, bezpečný, dokonce je tu místo i pro hezký skok. Za lesem se vám otevře úžasný výhled na Žernosecké jezero a kopec Radobýl.
Cesta končí na hranici města Lovosice, kde odbočíme vlevo a najíždíme na hlavní silnici s mírným provozem směr Malé Žernoseky. Po 1,5 km se vracíme se zpátky do přírody a začíná pastva pro oči i duši. Vjíždíme do Opárenského údolí a celou cestou v lese jedeme podél Milešovského potoka.
Celou cestou se kocháme a vyhýbáme se turistům až dojíždíme k úžasné občerstvovací stanici Restauraci Černodolský mlýn. Sesedáme z kol a hned si jdeme pro osvěžující originální Černodolskou 11 a frankfurtskou polévku. Za hezkého počasí je to velmi navštěvované místo a tak se může stát, že budete marně hledat místo na sezení, ale sedět se dá i s nohama v potoce s půllitrem v ruce ;).
Tak se tu tak hezky rozsedíme, až se musíme přemlouvat, že je potřeba pokračovat dál. Normální lidi jedou dál po modré až do Velemína. No to bych ale nebyl já, abych něco nepomotal. Tak jsme s těma ztuhlejma nohama začali stoupat směrem k Opárnu. UFF, všichni mě v tu chvíli milovali.
Projeli jsme okraj Velemína a u kostela sv. Martina jsme přejeli hlavní silnici a vydali se směrem na Milešov. Těsně pod Milešovem jsme zastavili u krásného rybníka a udělali malý průzkum sil v družstvu. Jedna část skupiny by se sice ráda začala vracet k autům, ale neukázat klukům ten sexy kopec z Milešova na Kostomlaty, to by byl hřích ne?
Tady mě neměli rádi podruhé. Kopec sice není žádnej smrťák - táhne se krásně krajinou - jen máte pocit, že nekončí. Konečně je tu vrchol .... a sakra, tak ještě ne, tak až tam, kde se najíždí na Březinu, to je ten správnej vrchol kopce :) a hurá odměna, je tu parádní rychlej sešup do Kostomlat, který si patřičně vychutnáte a ještě vám to na kraji obce změří - takže si tam vyseknete rychlost přes 50 km i na horákovi. Projíždíme obec Kostomlaty a pozor prudká pravotočivá se zrcadlem a šup přelétáme do uličky naproti a po žluté jedeme k zrekultivované Radovesické výsypce.
Ujedeme pár metrů a proti nám se objeví táhlý pás, působící prostě jako placatej kopec se spoustou stromů. Nenechte se ale zmást. Tenhle placatej kopec je totiž druhou nejvyšší horou Českého středohoří po Milešovce. Jsou to Hradišťany (příště je musím zařadit do plánu - jízda lesem po Hradišťanech je zážitek). Jedeme po štěrkové cestě až k dalšímu rybníku, u kterého často vídávám rybáře. Tady už se napojujeme na asfaltku a čeká nás poslední stoupání na obec Štěpánov. No kluci už mě vraždí pohledem. Ale nevzdávají to, čekáme na sebe, podporujeme se - je to už pro netrénované dlouhé. Ale už toho před sebou tolik nemáme.
Ve Štěpánově odbočíme vpravo a jedeme krásnou cestou (bacha prej v zimě neudržujou) mírné táhlé stoupání a ejhle zřejmě dobrej oddíl a u vrcholu nám začíná novej asfalt, to se to pojede. Vyjíždíme z lesa a začínáme klesat směr Lhota. Na co se ale těším, až se při sjezdu po pravé straně vynoří zřícenina hradu Oltářík. Prudké a odpočinkové klesání nás dovede až do obce Mrsklesy. Lidi bacha silnice má pár ostrých zatáček a kraje jsou po zimě plné štěrku tak ať nám nevyletíte z trati. V obci Mrsklesy prudce zatočíme vlevo a hurá skrz obec Lipá na obec Medvědice. Až tu jednou někdo pojedete, věnujte pozornost unikátnímu tvaru kopce Lipská hora, poznáte ji už z dálky. V obci Medvědice to střihneme podél kostela vpravo a už nás čeká posledních pár km (přesně 2 km) do poslední občerstvovací stanice Penzion Kocourov. Poslední km je do kopce - tady už někteří mají dovoleno i tlačit :).
Dáváme si vyhlášeného světlého Kocoura, jednu dršťkovou, jedno espresso. Paráda, odpočinek pomohl a my máme před sebou posledních cca 5 km zpátky do Teplé u Třebenic.
Při výjezdu od penzionu (zahrádka plná - klasika v létě) už vidíme bílou věž zříceniny hradu Skalka, u které začalo naše první stoupání. Cesta už je dobrá rovná, čas od času klesá. Máme tu ještě pár krásných výhledů na kopce kolem nás a v dálce dokonce uvidíte i Házmburk. Každej už se těší až sundá ty cyklistický lodičky. Projíždíme jednu křižovatku, blížíme se k téčku. Na něm to zlomíme prudce vpravo a přijíždíme do Vlastislavi s bílou věží. Projedeme jía na jejím konci prudce odbočíme vlevo. Posledních pár metrů a vjíždíme do obce Teplá. Hurá - jsme tu.
foto před a po :)
Napište komentář